Získávání medu je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejcitlivějších momentů včelařského roku. Jde o proces, kdy vyzrále plásty opatrně vytáhneme z úlu a pomocí vhodných technik získáme čistý med bez poškození včelstva. Zralost plástů ověříme vizuálně — ideálně by měly být alespoň z poloviny zavíčkované — a často kontrolujeme vlhkost medu refraktometrem, aby nepřekročila přibližně 16–18 % vody.
V praxi probíhá proces v několika krocích:
-
Odvíčkování buněk – odstranění voskových víček z buněk pomocí nožů, vidliček nebo automatických odvíčkovacích zařízení.
-
Vytáčení medu – nejčastěji v medometu, kde odstředivá síla uvolní med z buněk a stéká na vnitřní stěny nádoby. Bývají ruční nebo elektrické modely.
-
Cedění a čištění – přetlakem přes síta či cedníky odstraníme větší část vosku a nečistot (nejprve hrubšími, potom jemnějšími vložkami). Je důležité, aby jemné síto neodfiltrovávalo pylová zrnka, která jsou součástí medu.
-
Čeření a zrání (maturace) – po vytočení med necháme v klidu v nádobách, kde lehčí částice vosku či pylu stoupají nahoru a dají se odebrat. Pokud med není dostatečně zralý, může se dopracovat zahuštěním a částečným odpařením vody v kontrolovaných podmínkách.
Kromě těchto moderních postupů existují i tradiční metody, například vykapávání medu (rozřezání plástu a nechání medu vytékat gravitačně) nebo vymačkávání plástu, které se užívají zejména u malých včelařů nebo v situacích, kdy nemají přístup k medometu. Tyto metody jsou však méně efektivní a mohou do medu přinášet více vosku či nečistot.
